Taky - ke konci se stalo - něco
-Už před tím, jsme chodili do tělocvičny- bylo to hezké - hráli jsme si. Pak měla službu Eva, a ta nás nechtěla pustit samotné- je z nich nejzodpovědnější. Nakonec zavolala paní doktorce P- měla službu - nedovolila to. Museli jsme tam jít všichni - i Eva. Nebylo to ono - seděli na žíněnkách a dívali se na nás - vadilo mi to.
Byl tam i Honza, taky si hrál, ale byl takový - nestabilní - stál u dveří. Hráli jsme si s míčem- já jsem stála vpravo od něho a vpravo ode mne-za mnou byla Blanka.
-Najednou se otevřely dveře- a nakoukla paní doktorka P- je taková milá a hodná, ale v tu chvíli jsem ji opravdu neviděla ráda - kontrola - ruší nás- cítím nepřízeň a rozhořčení - SÍLA- SÍLA- Cítím sílu Blanky- přidává se k mojí- spojuje se a vrhá se ke dveřím - k ní- naše nepřátelství se žene k ní. Honzík stojí v cestě - právě chytá míč- narážíme do něho-začíná padat- lekám se. -To jsem nechtěla. -Držím ho- držím ze všech sil- vyrovnává se- zdá se, že to vybere-držím ho, ale zase padá - dozadu - zoufale ho držím -ne -ne ne ! Držím - Držím - padá - pomalu-pomaličku couvá- padá na umyvadlo- rozbíjí ho. Jako ve zpomaleném filmu vidím obrovské-bílé- zubaté střepy- jak letí k zemi a Honzík- dopadne na ně. NE-NE-NE ! Vidím střepy pomaličku dopadat- pomaličku se odsouvají stranou- Honzík pomalinku padá na zem. Proběhlo to jako ve snu - velmi zpomaleně. Vstává- hrneme se k němu. Paní doktorka taky. Dělají mi místo. Sahám mu na hlavu-dívám se mu do očí- vím, že je v pořádku- nic se mu nestalo. Říkám to nahlas- "Je v pořádku". Blanka říká "a co ta ruka ?" Symbolicky na ni sahám- vím, že je to zbytečné. Opakuji"...je v pořádku.." Paní doktorka P odchází - hrajeme si dál.
Zvláštní je, jak všichni- doktorka i Eva, přijali okamžitě moje posouzení, ani si to nezkontrolovaly- i ony věděly, že vím co říkám. S Blankou jsme si byly v té chvíli jasné. Mluvily jsme o tom jako o samozřejmosti - neměla nás rozčílit- myslím, že i ona to věděla. Řekla "..už to vypadalo, že neupadne- ještě, že padal tak pomalu.." Co viděli ostatní ? Už se o tom nemluvilo - co cítili oni-Eva- a paní doktorka. Nikdy se o těch věcech nemluví- TABU . JE TO TABU.
Také si jednu sobotu a neděli staniční hrála na psychiatra. Nemám ji ráda- říkám jí Ropušnice - napadá Evu. Viděla jsem tenkrát-jak je paní Doktorka rovnala. Eva plakala, Eva třetí taky, Eva Š byla v klidu, a Ropušnice - vítěz. Nelíbilo se mi to-byla tvrdá-viděla jsem to - tenkrát.
První si pozvala Ditu a pak postupně ostatní- mne před návštěvou Marušky- naštěstí mne z toho vysvobodila-bylo to zlé-udělalo se mi strašně. Nutila mne o tom mluvit - na to nemá žádné právo. "Přemýšlíte o tom ?""-Musíte už o tom přemýšlet !" Přemýšlím o tom - jo kdyby věděla o čem- co zase vyvolala- myslím, že k tomu snad paní Doktorka nemohla dát souhlas-je to nebezpečné- všem to vadilo. Při přerušení jsem jí řekla, že to dokončíme pak , už i mne na kobereček nezavolala.
Od té doby-co jsme se poznaly- se mi Eva hodně věnovala, ale cítila jsem ostych- snad i strach z ní- tolik jsem se potřebovala zeptat - co se stalo - tenkrát. Řekla jsem jí své sny. O zakázané komnatě i o tom zářivě bílém sále, ale nějak byla mimo moje pocity - realismus ?- Nevím - rušilo mne to. Vím, že jsme mluvily o zářivě bílém světle, ptala se- jak to vypadalo, chtěla jsem to zlehčit - "..jako světlo na operačním sále.."-realismus, ale naléhala dál, a já jsem - autonomně- řekla "..Jako ty hvězdy- jako ty hvězdy..." "A kde jsou hvězdy ?" Na nebi "Byl to jen sen-jen sen"- odpovídám tvrdě-nesedí to. Míjíme se - často.
Také jsem jí vyprávěla ty zvláštní pocity při návštěvě Lí - jako by všechno bylo jiné- jako bych to viděla poprvé- všechno bylo jiné. Byt jsem si udiveně prohlížela, prodejna byla malá a špinavá. Viděla jsem tam každé smítko.
Viděla jsem ostře a přesně každé stéblo trávy, každý lístek, všechno bylo zřetelné - jasné a do detailu ostré- a všechno bylo poprvé.
Eva-třetí, mne jednou zaskočila, obouvala jsem si boty- to už jsem měla upravené vlasy. Přihnala se- a nadšeně drmolila. "Já jsem se podívala do Vašich papírů- lidé jako Vy prý vidí všechno jinak.." Hrůza - co tím myslela ? Odrážím ji - "já jsem taková byla vždycky". Ne tak úplně, ale jí se nezeptám a jsou tu další lidi- před nimi ..
Jednou jsem se Evy zeptala - "..podařilo se mi to ?" Mlčela - nic.
Taky jsme jednou mi "céčkaři" ukecali Evu třetí, aby s námi pustila ven jednu "béčkařku". Řekla nám, jak jednou takhle béčkařka utekla a skočila tam z osmého patra- to mi dala téma. Zašla jsem se tam podívat - okno bylo otevřené- dívala jsem se dolů-byla tam, asi o tři patra níž přístavba - maximálně bych se zmrzačila-představovala jsem si jak se tam s přeraženou páteří snažím dostat dál, abych skočila znovu. Z chodby za mnou vyšel zostra nějaký doktor "Co tady děláte !!"
Z chodby napříč jde starší pár - vlezli mu rovnou do rány, on je ale nemohl vidět- bylo to na mne. Ustrašeně a rozvláčně mu líčí, že tam byli za někým na návštěvě.. Drží si ho. Dělám, že tu nejsem-přivolávám výtah - je tu hned - utíkám- rychle pryč. Později o tom říkám Blance. Říká, že tam kouřili na balkoně.
