Když zavřeš oči- uslyšíš- pláč a smích- dětí nenarozených- to z dálky sem doléhá jen - volání husí divokých
Já naposled pohlédnu do očí tvých, než křídly zas zamávám - peříčko šedé vypadne z nich
Letět tak-letět tak -za vámi- nad polem, nad lesem, nad řekou - cestu mít před sebou dalekou - oči zářící hvězdami
Z dálky vítr přináší- hru zvonků bílých jehňátek- co za svými matkami domů spěchají - o ostrých nožích tušení nemají
Kdyby tak na světě někdo byl- kdo by mi splnil všechna má přání
-já nabrat vodu ledovou - chtěla bych - do rozpálených dlaní
Do těch dlaní písek pouští všech vzala bych - a nechala je kvést - a všude plno-plno stromů
-co by jen z toho písku bylo cest - a ty by nás vedly – domů
Kdyby tak na světě někdo byl- kdo by mi splnil všechna má přání
- já milý můj - chtěla bych - abys mne políbil-a řekl-jsi má paní
Tvář přiložit chtěla bych- ke kůře stromu voňavého
a pak - ještě chtěla bych-štěstí pro každého
Je úterý. Opravdu nevím - nevím nic.
Je středa - skupina začala. Paní Doktorka sedí jako obvykle na svém místě. Vstává ale ,a toho J který sedí vedle mne-posílá na svoje místo. Sedá si vedle mne- vyvádí mne to z míry. Dívám se na ni - ona na mne. "..Porušila jste zavedený pořádek..", usmívá se, pak o tom musím mluvit- blábolím ty vymyšlené pitomosti-taky- nevím proč, že bych byla v sebeobraně schopná někoho zabít-nebo při obraně slabšího . Porušuji "Morálku", ale to je jen pravda- jsem člověk-každý člověk je takový-jsme dravci, i když něžní, ale to oni přece taky. Paní Draha to nepřijala- nevím přesně co, ale dává mi najevo strašlivý odpor ke mně - to není spravedlivé. Ale já jsem jí tím ublížila-cítím svoji vinu a vnímám její pocity. Chci skončit. “Některým lidem to vadí.” Ne – nenechá mne. Nakonec navrhuje - ” Vy už můžete mít "C". ”Já sama ven nepůjdu a nechci obtěžovat nějakého céčkaře, leda, že bych mohla vzít s sebou nějakého béčkaře. “ to je M - jeho žena trvala na tom, aby nedostal "C"- paní Doktorka to povoluje. Odpoledne spolu s M jdeme ven-potkali jsme je-tak hezky se na mne usmála.
Pondělí,úterý,středa - necítím se tady dobře- nechtějí mne -paní Draha mne zavrhla -jsem jí odporná-zjistila jak to se mnou je. Jsem ráda, že už půjde pryč.
Čtvrtek -dnes se toho stalo strašně moc.
Ráno - paní D odchází, asi včera, nebo dnes jsem jí napsala tu básničku - tu o hvězdách-poprvé je na papíře. Nechci, aby odešla ve zlém. Není tady – dám jí to. Když jsem se vrátila -byla pryč. Vím, že si ji nevzala- našla jsem ji hned -byla zasunutá v papírech na stolku - roztrhala jsem to na malé kousíčky a hodila do koše. Jsem ráda, že odchází-bylo by to pro obě neúnosné. Všichni se s ní jdou loučit ke dveřím. Schovávám se na společenské místnosti-nacpu se do rohu ke knihovničce-beru si nějakou knížku-jako že čtu- nejraději bych zalezla pod ni-snad mi dají pokoj. Ne - někdo otvírá dveře-asi M, ale nevidí mne a odchází. Za chvíli znovu -paní D -přišla se rozloučit -podává mi ruku. Já ale vím, že to není její vůle. Odchází-jsem ráda. Pak se mne někdo ptá-jestli mi podala ruku-říkám, že ne - nevím proč, ale fakticky to byla pravda.
Chci jít na skupinu - nikdo tady ještě není- jen medik a medička. On má zvláštní oči – hluboké. Zase se vracím na pokoj. Jdu tam znovu -ostatní jsou u dveří. Milan jde dovnitř - jdu za ním - nikdo další nejde. Sedám si - Milan stojí proti mně-chce, abych s ním šla do města-odmítám to - nechci tam -mezi lidi - jsem skleslá- “Řekni D ať tě tam vezme” M odchází, jsem tu sama - s mediky. Přichází paní Doktorka-nikdo jiný dovnitř nejde -snažím se soustředit - je to divné. Sedá si na svoje místo a dívá se na mne "Proč jste si sedla tam ?" Sedím co nejdál od ní a od mediků. "Tam vždycky sedí ti dva chlapi-tak, abych jim nezasedla místo..". Dívají se na mne -jsem tady sama - nebezpečí ?! Musím si dávat pozor. "Proč jste neuzavřela kruh ?". Už jsem v pozoru "Aby přeze mne ostatní nemuseli přeskakovat-až přijdou." Kde jsou sakra. Konečně všichni přicházejí. Paní Doktorka si zase přesedá. U mne-vlevo sedí M vpravo R a vedle něho paní Doktorka-jsem jimi krytá. To je výhodné-R se předklání , a tak se za ním vždycky schovám celá. Paní Doktorka se na mne dívá "Myslela jsem, že dnes nebude velká vizita, ale nakonec přece byla.." Cítím v sobě její potěšení a spokojenost- i já jsem potěšená a spokojená-přeju jí to - vším co ve mně je. Chce, aby každý vylíčil příznaky-ne diagnózu- svého onemocnění - to pro ty studenty. Většina z nich vykecá hned .."já mám depresi", až je na to musí paní Doktorka upozorňovat. A já - " Já jsem se na svoji diagnozu ještě nezeptala, ale řekla bych,že je to porucha soustředění..." no to teda-opravdu..", kdo ví co to je. Všichni sedí jako zmoklé slepice-zatracení depresisti, ale já Vám dám - tak to trochu rozpumprlíkuju. Nakonec se smějí všichni- i paní Doktorka.
Probírá se Jarda, že nemůže být na autogenním tréninku, bere ho smíchovka a ostatní ruší. Paní Doktorka "to je známka nedospělosti". Já "Tak to já jsem taky nedospělá, když jsme museli na schůze KSČ -tak nás tam vždycky s holkami brala smíchovka, až nás tam přestali pouštět- roznášely jsme kafe" No asi tak to je-když je člověk nucený k něčemu co nechce a čemu nevěří-může to být obrana - smíchovka /třeba i na pohřbu/.
-Skupina končí-odcházíme. Ten student říká "..to bylo hodně divoký.." Proč ? - ani mi to nepřipadá. Nechápu to.
* Jsem rozrušená - už dýl pozoruji jakýsi nárůst síly - energie - cosi - nevím. Narůstá to - jako bych praskala ve švech. Co to je ?
-Odpoledne-už asi před půl čtvrtou-jsem uviděla paní Doktorku na ošetřovně - něco tam dělala na počítači. Potřebuju odtud odejít- nemůžu tady zůstat. Zaklepu na ni "promiňte-potřebuji s Vámi mluvit mimo skupinu". "Tak pojďte" - A jeje -couvám "Ale to nemusí být teď hned-až budete mít chvilku". "Já už jsem skončila". Musím dovnitř. Sedím na lehátku -** je tma - zhasla ? Vidím světlo z počítače-dívám se tam-přitahuje mne to. "Já se s Vámi potřebuji domluvit na propuštění, nemám zaplaceno pojistné.." Dívá se udiveně a ustaraně "Já už jsem to řekla paní doktorce nahoře". Říká "no v pondělí to nebude" "Já jsem myslela hned- v pátek ?" Mám výpadky, mluvím o tom co mi řekla Blanka- říká "to je její problém"-ne to je můj problém. Cítím nepřátelství taky na kuřárně - nechtějí mne. Mluvím o paní Draze, já jsem jí ublížila-ublížila, tak to cítím-to opovržení, zradu, bolest.. Ne - ona ublížila mně-ona ublížila mně - tak je to lepší - snesitelnější-neublížila jsem jí-vykompenzovala se- a já - já to unesu.Paní Doktorka to vůbec nepostřehla a Draha úplně skučela-slyšela jsem ji.
Říká "Vy máte velkou vnitřní sílu " - "..no právě a je to pořád horší. Ptám se "dělají to ty léky ?"- neodpovídá.
Nějak se dostáváme k tomu - co dál- nemůžu ani tam-ani tam "Mantinely". Víc z toho nevím ani teď a nevěděla jsem to ani tenkrát. Byla tam tma - co to je ?
