19.9.2003
Pokusím se vrátit zpátky - moc toho není - samota
Už na "D" jsem začala ubírat léky, -věděla jsem, že budu muset skončit léčení-a chtěla jsem, aby to proběhlo tam-pro jistotu - a nechci to- chci se zabít. Maruška si mne k sobě vzala-myslela si, že dobře prodám podnik a koupím dům . Ale z mého života se stalo doslova peklo.
Rozdivočená aktivní veselost – mne navždycky opustila. Jsem jiná. Cizí.
Změnila jsi se – duše má
tam kdesi v neznámém – jsi zůstala
Při návštěvách v Lí jsem všechno viděla jiné-jinak. Znám to- a je to nové-jakoby úplně jiné. Ta Eva III měla pravdu-celá tenkrát rozehřátá přiběhla ".. já jsem se podívala do Vašich papírů-lidé jako Vy vidí všechno jinak.."chladně jsem ji odrazila "Já jsem taková byla vždycky". -Nebyla - něco se stalo.
Dlouho jsem si nemohla v tom bytě zvyknout-byl cizí a všechno bylo jiné- špinavější. Viděla jsem všechny malé podrobnosti-drobečky, stéblo každé trávy, pukliny- všechno a špínu – špínu. Všechno je jiné – já jsem jiná.
Hned po návratu jsem našla - legendu o Matce-už první den - hledala jsem ji-musela jsem-taková touha byla ve mně.
Patnáctého dvanáctý 2000
To je nejkrutější den mého života- každý rok - už to teď brzo bude devět let, tenkrát to bylo šest let - ten den.
Ráno neohlášeně přišel H. s kupcem - bylo mi zle- to bylo zlé – tak zlé – právě dnes.
Na odpoledne jsem domluvená , že pojedu do T k paní doktorce-jen aby mi napsala léky- ještě před Maruškou tajím, že je neberu. Já bych si vůbec sama žádného psychiatra na ambulantní léčení nesháněla-domluvila mi to paní Doktorka, ještě než jsem odešla. Napsala mi její jméno a telefonní číslo, ale nenapsala mi, kde to v té T je. Našla jsem si to v telefonním seznamu -je to v lékařském domě. Tak jsem se s ní telefonicky domluvila, že si zajdu jen pro recept na léky.
Jedeme s Maruškou a Ivoškem do T - hledáme ten lékařský dům -je zima. Jdeme nahoru-hledám její ordinaci-je v rohu. Čekárna je nacpaná -plná lidí- nedá se tu dýchat, ani sednout si nemám kam-tak se opírám o zeď. Maruška a Ivo odchází-jdou nakupovat-zůstávám tam sama. Čekám až někdo zevnitř odejde, abych mohla na chvilku dovnitř. Je to tu hrozný-dívám se na podlahu. To dopoledne bylo hrozný -hrozný a dnes je patnáctého- to je ten správný termín-určitě by se to podařilo. Najednou si uvědomuji, že je ticho- úplné ticho- zvedám oči a dívám se na ně-všichni mlčí - a dívají se na mne- co to bylo ? Když jsem se na ně podívala- uhnuli pohledy a začali se znovu bavit- to bylo poprvé, ale ne naposledy- stává se mi to -ve větší skupině cizích lidí.
Konečně z ordinace někdo odchází-nějaká paní tam chce jít-je tam s dítětem-říkám jí "Já si jdu jenom pro recept"
Zaklepu a vstoupím.
Paní doktorka sedí za stolem-dívá se na mne. Představím se a říkám, že jsem se s ní domluvila, že mi napíše léky. Trapas - vypadá-jako by o ničem nevěděla. Jsem na rozpacích-cítím se trapně-hrozně. Točí se to-rotuje to - vyrážím-těsně k ní-ještě kousek a jsem v ní - to bylo počtvrté- bylo to jen malounko, ale bylo.
A jejda- pozor na to - to nebude jen tak někdo.
Zve mne dál, ať se posadím. Jsem nový přírůstek-je rozmrzelá a unavená. "Mám toho hodně.." Dávám jí prázdnou krabičku od Fevarinu-je tam napsáno jak to beru-vím, že tu nejsou moje papíry a tu malou zprávu jsem nechala u paní doktorky ve V-nic jiného nemám, tak jí dávám alespoň tohle, aby mi věřila, že to opravdu beru. Dávám jí průkazku VZP a chce i moji občanku. Ptá se jakou mám školu -nemluvím. Tahá to ze mne - nechci mluvit.
Tak jí říkám, že mi to u ní domluvila pani Doktorka M, a že jsem byla hospitalizovaná- nic o mě neví- oťukává mne "..Hospitalizace- vánoce - žádná sebevražda"-dochází k tomu sama. Dívám se na ni - zakládá si moje papíry a říká -objednám si Vás,abych na Vás měla víc času-mám toho moc, je toho hodně. Opravdu nejsem vítaný přírůstek. Píše mi recept-už chci odejít, vracím se - nedala mi tu kartičku-je roztržitá - unavená - je toho moc. Stojím nad ní-je ve mně klid a mír - vyrovnání - předávám jí to "..já už taky ani nevím jak se jmenuju.." Hezká chvíle-uvědomuju si, že je to psychiatr- ježiši - já přece nemůžu uklidňovat psychiatra - co to dělám - stahuji se. Dívá se na mne - dává mi kartičku-odcházím-jde za mnou "..já jsem taky dnes byla u soudu.."-jako by se mi svěřila , že to bylo těžký. Už se ale bojím. Odcházím - utíkám.
Tak jsem poznala paní Primářku
